Strašidla nejsou jen pod postelí, aneb mé zkušenosti se spánkovou paralýzou.

2. srpna 2015 v 17:49 | Medion Reeve |  Téma týdne
Jako malá jsem se šíleně bála strašidel pod postelí. Každý večer jsem pravidelně kontrolovala prostor pod postelí, za postelí i za skříněmi. Bála jsem se zdrcadel, oken, noční cesty do koupelny a celkově tmy. Pak jsem se ale dostala do období, kdy jsem se bála už samotného spánku.

Začalo se to dít asi před rokem, kdy jsem po probuzení mívala divné stavy. Nestávalo se to často. Tak jednou za dva měsíce.

Probudila jsem se. V pokoji byla ještě tma. Najednou se mi celým tělem, směrem od hrudi ke končetinám, rozlezl mráz. Celé tělo se mi na chvíli rozbrnělo. Koukala jsem se po pokoji. Vedle mé postele někdo stál. Nevěděla jsem kdo, ani proč tam je. Chtěla jsem se zvednout, sahnout na něj, něco říct - ale nešlo to. Přišla další vlna mrazu. Začala jsem mít pocit, že nemůžu dýchat. Hlavou mi začaly probíhat otázky jako "Co to se mnou sakra je?", "Proč se nemůžu hýbat?", "Umírám?".

Silueta mi pořád stála u hlavy, něco mě dusilo a nemohla jsem se hýbat.
Celé to trvalo jen pár minut. Nepamatuji si, jak jsem se z toho dostala, ale najednou to bylo celé pryč. Brnění odeznělo a já se mohla hýbat.

Tak se to opakovalo několikrát. Někdy celá situace trvala pár sekund, jednou i půl hodiny.

Stavy, do kterých jsem se dostávala, se podle pozdějšího zjištění nazývají Spánková paralýza. Jde o stav, kdy se Váš mozek "nepřepne" ze spánku do reality, tudíž vnímáte své okolí, ale nejste schopni se hýbat (stejně jako ve spánku nemůžete kopat nohami, když se Vám zdá o běhání) ani křičet.

Od té doby se nebojím strašidel ve svém pokoji. Opravdová strašidla jsou v naší hlavě. Nebo v nás.

Představte si třeba tohle v noci u Vaší postele. Nemůžete se pohnout ani křičet.

Doporučuji přečíst článek na blogu Killerofidiots: http://killerofidiots.blog.cz/1508/tezka-schyza








Článek je přiřazen k tématu týdne "Strašidla pod postelí".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bett Bett | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 20:36 | Reagovat

Páni, přiznám se, že něco takového se mi nikdy nestalo, každopádně asi bych se zbláznila, koukat se půl hodiny do jednoho místa a nemoci se při tom pohnout...
Mimochodem vážně dobrý článek :D

2 sarushef sarushef | Web | 2. srpna 2015 v 23:06 | Reagovat

No tybrdo, to zní děsivě. To musel bejt hodně silnej zážitek, popravdě ani nevím, že něco takovýho existuje.

3 Frances Jane Frances Jane | Web | 4. srpna 2015 v 18:55 | Reagovat

Tohle ti fakt nezávidím :( už jen z toho čtení mi naběhla husí kůže :O

4 Medion Reeve Medion Reeve | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 22:32 | Reagovat

[1]: Šťastný to člověk! :D a mockrát děkuji :)

[2]: Poprvé to bylo něco šílenýho. Když se ti to stane už po několikáté a víš, o co jde, není to tak hrozné.

[3]: A přitom se říká, že tohle zažívá poměrně velká část populace. Je to děsivý zážitek, ale s odstupem času to beru jinak. Přeci jen je to docela zvláštní a zajímavá věc. No ne? :D

5 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 19:59 | Reagovat

Na úvod... Vidět tuhle postavu v noci u své postele, poseru se.
No ale teď dál... :D Díky tomuhle článku jsem konečně pochopila, co je to ta spánková paralýza. Už jsem o tom četla, ale nikdy jsem nepochopila, v čem je jako ten problém. Teď už to chápu, díky.
A svým způsobem je to ale fascinující. Jak je naše tělo naprogramováno. Když v noci spíš, jsi paralyzován. Proč to tak je a jak se to děje? Je to fakt zajímavý :) Horší pak je, když se to vymkne. Jako třeba při téhle situaci. Naštěstí se pak ten mozek zase přepne do správného režimu, ale než se tak stane.. Uf.

6 Saruwatari Saruwatari | Web | 31. srpna 2015 v 9:20 | Reagovat

Úžasný článek. Nic na tohle téma jsem nikdy nečetla, ani nevím že něco takového je.
Každopádně, velmi zajímavé. No, vzhledem k  tomu, že jsem otevřela pusu a notnou chvíli na ten gif tupě zírala, asi bych si nedokázala představit takový zážitek. Jako malá jsem měla hodně snů o tom, jak mě někdo zabije, ale to mě zase tak neděsilo. HOrší bylo, když jsem šla v nějakém labyrintu s čarodějnicema, a našla jsem něco, co znám a mám to ráda, (mamčina mikina xD) tak jsem to hned vzala a přitulila se k tomu, jenže v tu chvíli všechno začalo šumět a pak jsem se většinou probudila. Což se mi ale podařilo vypozorovat, když jsem byla trochu starší bylo to, že to bývalo ze špatného svědomí :)Např. když jesm ten den něco provedla :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama