Říjen 2015

Stvůry libující si v minulosti

12. října 2015 v 23:00 | Medion Reeve |  Téma týdne
Jako lidé dnešní doby jsme posedlí vlastněním kontroly nad vším. Kontroly nad penězi, přáteli, událostmi, kontroly svého života, své budoucnosti...
Přitom je život natolik abstraktní pojem, do nějž vstupují i osudy jiných lidí a jejich událostí, že je nemožné mít kontrolu nad svým životem, svou budoucností. Neustálé narušování naší snahy o monotonii nás nutí ohlížet se zpět na věci, které jsme udělali. Nutíme se hledat spojitosti mezi věcmi minulými a budoucími, ačkoliv nejsou nijak spojeny, a vyvozovat z nich jakési zákonitosti, které bychom mohli použít jako vodítko, které nás spolehlivě dovede do lepší budoucnosti. A kdo tohle nedělá? Neustálé ohlížení nás nutí žít náš život vpřed, ale pozpátku. Nejdříve žijeme pozpátku, pak až vpřed.
Kolikrát si říkám, jestli bych uměla žít vpřed a jenom v před.

Mám tři JÁ.
Mé naivní JA hltající ještě naivnější citáty z tumblr typu "žij teď a tady", které se mi snaží namluvit, že je všechno v pohodě, že je přece všechno jedno a vždycky to nějak dopadne. Jsem teď a tady. To, co se stalo, mě přeci jen ponaučilo. Zrovna když se tahle malá část mého nitra usadí do velení, nějak se to zvrtne a přijde na řadu ten zatrpklý tvor parazitující na mých myšlenkách.
Každý večer u mě leží v posteli. Stvůra, co mě nenechá usnout a neustále mi připomíná moje chyby. I věci naprosto malicherné. Dokonce takové, které i kdyby se udělaly jinak, stejně se nic nezlepší. Popichuje mě do žeber a když už jsem tatam na hranici spánku, dloubne mě ještě víc a přeskládá kolečka v hlavě. Trvá mi pak sakra dlouho, než se zase všechno srovná. A tak je to každý den. Každý hloupý den mého života. "Proč jsi dělala tohle?..., Proč jsi neřekla radši tohle?...A proč vůbec sakra jsi?" A proč bych jako nemohla? Jako bych neznala odpovědi. Jako by ten tvor neznal odpovědi. Všechno ví, všechno zná, přesto si libuje v mé špatné vyčítavé náladě.
A nakonec mé opravdové JÁ, kterému se, bohužel, nedaří srovnat tyhle dva do latě.
A tak si tam žijí a dokud jeden z nich neumřel, žijí tam dodnes.
Proto žiji, ač nechtěně, život pozpátku. Má přítomnost je mou minulostí a má minulost je základem přítomnosti.

Depression, every day the burden gets a little heavier. Nobody can take it away. It steals your joy. It's always there.: