Jednou takhle ve světě žen

11. prosince 2015 v 11:48 | Medion Reeve |  Deník
Čekalo mě to už dneska. Zkouška účesu na maturitní ples, melír a střihání. Ach, jak já to nenávidím. Ve vlasech se mi smí hrabat jen přítel. Ne nějaká ženská, co si za to bere prachy. Ale tak jo, když ze mě chce mít mamka ženskou...
Před vchodem do kadeřnictví si upravím vlasy, abych vypadala trochu jako člověk, ačkoliv je to zbytečné, protože mi je vzápětí po mém odchodu zase pomluví. Snažím se ze sebe přátelsky vysoukat, že jsem objednaná až za 15 minut, jestli to nevadí, načež se mi jen dostane odpovědi "Co? Tak si sedni.", jako by říkala "sem nepatříš".
Nejdřív přichází na řadu melír. Už pár let jsem si nenechávala vlasy odbarvit. Poprvé a naposledy když mě mamka objednala na melír před plesem a od té doby jsem si slíbila, že si své milované vlasy nebudu ničit. A teď, když už to pěkně odrostlo a já měla své nezničené vlasy, jsem to musela podstoupit znovu. Snaží se mi rozčesat mé vlasy zacuchané větrem. No, hodně štěstí, ženská, tohle dělá problém i mně. Když mi na vlasy napatlala bílou lepkavou hmotu, šla jsem se usadit na sedačku plnou žen čtoucích si módní časopisy a zpovědi žen opuštěných svými muži. Jaká to pro mě čest smět si sednout mezi nejvyšší společnost z města. Tak jsem si otevřela sešit z chemie a začala svačit piškoty.
Po dlouhé skoro-půlhodině mi konečně sundala všechen ten alobal z hlavy a začala mi umývat hlavu, přičež lamentovala, že jsem moc malá a to křeslo výš dát nejde a všechnu vodu bude mít po podlaze. A já za to můžu? Na oplátku mi napatlala do vlasů rozčesávadlo (začínám jí podezřívat, že to byla spíš žvýkačka) a jala se rozčesávat moje vlasy. Docela se divím, že mi nějaké zbyly... škubala za ně tak silně, že jsem myslela, že vyskočím z té sedačky, vezmu jí ten hřeben a vrazím jí ho do toho jejího tlustýho zadku, jak mě štvala. Ale jsem přeci jen docela klidná (navenek), takže jsem se jen usmívala se slzami v očích.
Při foukání vlasů začala s kolegyní rozvádět rozhovor o nových vztazích ve městě a mezi řečí o mačkání žláz psího zadku a milostným vztahem paní K a pana P mi sem tam připálila ucho.
Čas letěl, já tam strávila už tři nesnesitelné hodiny a dozvěděla jsem se snad úplně všechno, i to, co jsem vědět nechtěla. Najednou jsem stála u pultíku, kde mi má kadeřnice sepisovala účtenku. "1010, prosím" Co? Za co jako?
Zaplatila jsem a odešla.
Za tolik peněz bych mohla mít 40 balíků piškotů, 50 balíčků žvýkaček a asi 18 šišek lovečáku. Navíc bych z toho měla stonásobnou radost.
A co z toho mám? Míň vlasů, hodně špatnou zkušenost a informaci o tom, jak se mačká psí zadek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikia Nikia | Web | 11. prosince 2015 v 20:27 | Reagovat

Hodně jsem se pobavila při čtení, fantasticky napsané! A znám to, mám úplně stejnou kadeřnici, ta ropucha ví všechno nejlíp, všude byla a má potřebu mi všechno vyklábosit. Snad nejsou takové všechny kadeřnice :D

2 Medion Reeve Medion Reeve | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 21:40 | Reagovat

[1]: Mám obavu, že na otravnost snad skládají zkoušku :D Myslím, že tam některý ženský chodí snad jen, aby si popovídaly. To bych si radši povídala sama se sebou, než za to tlachání ještě utrácet :D
A děkuju :)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 12. prosince 2015 v 20:41 | Reagovat

Holky, odkud jste?:-) Měly byste zajít k mé kadeřnici. Je super! "Něžná", vlasy mi neškube, milá a levná. Nikdy jsem neodcházela nespokojená a že jsem toho na té hlavě vyzkoušela spoustu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama