Nevermore

13. prosince 2015 v 18:08 | Medion Reeve |  Deník
londonDuben dvatisíce-něco. Ani ten datum mi nestojí za zapamatování. Moji milí rodiče mi darovali školní zájezd do Londýna. (No, měla jsem si vybrat mezi lyžákem a Londýnem. Kdo by si vybral týden strávený s otravnou češtinářkou a zapřísáhlým protiruským zeměpisářem?). Peněz nás to stálo více než kterékoliv ostatní lidi, kteří tam jeli se školou, ale program vypadal zajímavě.
Odjezd
Celá obrovská skupina cestujících stála před školou. Menší děti se loučily, my, starší, jsme jen zamávali a hodili do tašky řízky. Klasika. Za rohem se objevila stará Karosa (něco na ten způsob, však víte). Drnčilo to, jako by se to ono mělo rozpadnout. "Bože,...jen to...ne". Přeci si ale nezkazím cestu nějakým autobusem. Jenže to do toho začalo pršet a dle mého nedobrého zjištění nám protékalo okno (nebo střecha?) a malinké krůpěje mi kapaly přímo na koleno. Horší už to být nemohlo.
Dokud jsme nepřijeli do Londýna.
Rodina aneb psycho-rybičky a smažený věci
Přijela pro nás černoška s vyčesaným drdolem a minisukní, která sotva zakrývala její poněkud velký zadek. Odvážná to žena. Nesnažte se mě usvědčit z rasismu, o to už se zřejmě pokoušela její rodinka. Dvě úplně blonďatý modrooký holky s pletí bílou jako křída v úplně černý rodině. Měla jsem správné tušení, že tak přátelští nebudou. Naše "náhradní matka" byla docela v pohodě. Když zrovna nebyla v práci, docela dobře se s ní povídalo. Zato její hyperaktivní malá dcera poskakovala celé dny po pokoji jako opice a nutila nás tancovat u xboxu. Litovala jsem, že jsme neměly zamykací pokoj. Ona by se snad protahla i tou škvírou pod dveřmi, jak byla vlezlá. Jejich táta přijížděl každý den pozdě domů a vlastně si ani nepamatuju, že by nás kdy pozdravil. Zřejmě svou manželku proklínal, že do něčeho takového šla.
Ale zpátky k věci...
Nejen že přijela na místo setkání minimálně o půl hodiny dýl než ostatní rodiny, dovezla nás domů a pak jela ještě do práce. Bohudíky za mou zásobu lovečáku a rohlíků z domova. K večeři nám v deset hodin přivezla krabičku hranolků a smaženou rybu. Ukázala nám pokoj a šla spát. Podle mě jen z toho kamrlíku vyklidila košťata a nastěhovala tam palandu. Když jsme si chtěly otevřít kufr, musely jsme ho tahat na chodbu (a to jsme neměly nijak velké kufry). Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Měly jsme kde spát a bylo tam teplo. Jen nám po chvíli začaly lézt na mozek psycho-rybičky v růžovém akvárku se zelenou vodou. Neustále tam vrčela filtrace, která zřejmě ani nefungovala a celé akvárko měnilo v intervalech neonové barvy. Upřímně jsem s těmi rybičkami soucítila a divila jsem se, že ještě nespáchaly hromadnou rituální sebevraždu.
Výlety aneb vydrž několik hodin chůze s křečí
Taky se Vám občas stává, že přijedete do ciziny a je Vám špatně? Mně dost často. A v Londýně teda fest. Celých pět dní jsem se při chůzi svíjela v křečích, čemuž ostatní nevěnovali pozornost, protože je zrovna zaujali hloupí holubi nebo se smáli člověku, který vzhledem připomínal Hagrida. A já tam mohla umřít. Všichni si snapovali selfíčka a volali si s přítelem, zatímco já jsem si představovala, jak bych jim všem vyškrábala oči, namotala jejich vyžehlené umyté vlasy na vidličku a škubla s nimi. Ano, tak naštvaná jsem byla. Dost tomu přispěl fakt, že naše rodina měla vanu a koupala se jen jednou za týden.
Stonehenge aneb vyfoťte se u šutru
A teď vážně, lidi. Jezdíte tam obdivovat tuhle úžasnou věc nebo jen proto, abyste se vyfotili a mohli si to hodit na insta? Celkově tam ani nic nebylo. Jen šutry u silnice, provazy a davy lidí s foťáky. (Samozřejmě, že to obdivuju, to já jen tak. Z rozčarování) Do toho všeho začalo nesnesitelně pršet a všechni ti lidé se hrnuli rychle do autobusu, načež se autobus rychle zaplnil a my museli čekat v dešti na další. Pak jsme schytali pěknou sodu od učitelky, protože na nás museli čekat. Jako bychom mohli za to, že byly zrovna všechny turistky dobře živené a snáz si prorazí cestu a já bych se mohla nechat udupat a nedošla bych tam dřív než ony.
Primark. Zlo v čisté podobě.
Čím dál víc mi začalo připadat, že většina lidí jede do Londýna jen proto, že budeme mít na Oxford street rozchod a oni budou moct do Primarku. A ten den mi to je utvrdil. Nekecám, ale celá skupina strávila čtyři hodiny (možná víc?) nakupováním serepetiček v Primarku jen proto, že byly levnější než tady. Mají tam hezký věci, o tom žádná, ale strávit takovou dobu mezi uječenými ženskými, které zběsile hledají svojí velikost bot a nesedící zahazují za sebe,... ne, díky.
Nedaleko byl naprosto boží obchod s plakáty, CDčky a zkrátka vším možným okolo hudby a her. Zprvu jsem jim vytýkala, že nemají ani jedno CDčko Redhotů, což je podle mě ta největší chyba a měli by za to shořet v pekle, ale ten obchod...těch plakátů...to byl ráj.

Tím bych zakončila své vyprávění o mé cestě do Anglie. Ačkoliv to tak asi nebude vypadat, ráda bych se do Londýna ještě jednou vrátila. Je to krásné město. Pokud nejste odkázáni na celou skupinu lidí s jinými zájmy a rodinu s psycho akvárkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izí Izí | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 12:52 | Reagovat

Dost krásnej článek. A s cestováním mám stejný problém jako Ty. Když jsem navštívila Rusko a Pobaltí bylo mi také špatně...moje tělo nemusí cestování, ikdyž se mi tam vážně moc líbilo, ale žaludek nebyl stejného názoru. I třeba když jedem k moři, nemůžu tam normálně jíst, mám úplně scvrklej žaludek :/

2 WaclawN WaclawN | E-mail | 17. ledna 2017 v 16:38 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na medion-reeve.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

3 Smithc58 Smithc58 | E-mail | Web | 19. března 2017 v 10:12 | Reagovat

This is really attentiongrabbing, You're a very professional blogger. I have joined your rss feed and sit up for in search of extra of your fantastic post. Also, I have shared your site in my social networks! ekdfgdfeakeeggee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama